Čeho by sa nebožtíci chtěli dožiť

26. října 2016 v 10:34 | miraur
Strýc Bodun, jak sa mu pravilo patříl do té generace starých muzigantů, keří teho móc zažili, a uměli o tem aj pěkně povyprávjať. Od něho třebas aj vím, jak to bylo na jednóm pohřebě v padesátých rokoch gdesy na pasekách… "Bylo horko, prám v srpnu, lebo tak nejak. Nebožtík býl, jak už to bývalo zvykem, pěkně vystavéný venku v truhle. Kdo přišel, mohl sa s ním rozlúčiť, pak zašel do chalupy sa občerstviť a potěšiť v tom hlubokém žalu aj pozůstalé… Povím ti, že to byla taková ta klasická pasekářská rodina. Gořalky doma napálenéj měli, no. Moc. Všeci byli v baráku a my muzikanti sme k temu hráli ty pohřební pěsničky. Nikdo si nebožtíka moc nevšímál. Enem masařky. Furt kolem něho létaly. Do uší lézly, do nosu. Hubu mjél naštěstí podvázanů, takže tam sa nedostaly… Tož bylo nám aj milého nebožtíka lúto. Tož gdyž sme nehráli, tož sme na něm ty mušiska zabíjali aspoň novinama… Šak to bylo srandovní.. chvílu lézly po nebožčíkovi, chvílu po buchtách, co tam byly vystavené.. A všeckým jak šmakovaly….Občas sa nedo z kuchyně objevíl, švácl do téj truhly a ze slzami v očách zabohákal: "Dobrý chlap to býl!"
Pak že sa pújde na hřbitov. Celá tá famílija sa plantala, jak bili napití. A na hřbitově, jak panáček truhlu pokropíl, hneď sa fšeci vypravili přímo do hospody. Nebožtíka ale zapomněli pochovať! Tož sme ho moseli do země položiť my muzikanti, aj sme ho zahrabali… Tož takové sa děly věci!"
S nebožtíkama to nebylo na pasekách nigdy lehké. Jak vyprávjal zasej Mira Kašparů, ten novinář, oblíbenů historku z pohřbu z Hovězí. Napřed vzpomenúl, že na Hovězí žil hrobař. Figurka k pohledání. Alkohol mu nebýl cuzí, jak to tak v tomto smutném řemesle chodí. Dycky, když začalo byť takové to dušičkové počasí, sedjél v rohu v hospodě nad kozů piva, mnúl si ruky a ščúříl sa na celý svět. Přitom si mrmlál pod fůsy: "To je počasí, to je počasí. To ti staří zas pojedů…!"
No, a včíl teda k temu pohřbu. Bylo to snáď v šedesátých lebo už v sedumdesátých rokoch. Snáď v zimě lebo tak. Cesta pěkně namrzlá. Šlo sa samozřejmě z domu. Z pasek. Celá dědina pěkně ve dvojstupu. Napřeď milistranti s křížkem a panem falářem, pak chlapi s věncami. Pak muzyganti vyhrávali ty smuteční marše a za nimi nésla další partyja nebožtíčka na marách v rakvi. Pak védla zarmúcená rodina žalem súženů vdovu a nakonec zbytek dědiny. Hasiči, myslivci a další složky života na dědině, včetně plaček a smutečních hostí.
No ale co čert nechtjél, jak bylo namrzlé, šlo sa z kopca, kerémsi jak nésl tý máry, podklúzly nohy. Bác. Truhla z már zjela a fíííí… dolů z kopca. Všeci ostali jak osraní stáť a dívali sa na poslední nebožtíkovu parádní jízdu. V jedném okamžiku aj víko ztratíl. Snáď aby lepší vidjél, jak to s ním ide fofrem dolů. No, nakonec préj jél enem po zádoch, lebo ztratíl aj ten svůj poslední dřevěný podvozek.
Vdova při tem pohledu chudina omdléla a přitem si snáď nohu vyvrtla nebo co. Položili ju teda na máry místo jejího zesnulého manžela. A za bohákání všeckých bab a mrmlání strýců, sa celý ten průvod, jak to enem na tom náledí šlo, rychlo ponáhlali za nebožtíkem. Ten jak tak profičál údolím, zastavíl prám o pohřební auto, keré na průvod čekalo. Enom to tak buchlo. Košulu aj ze sakem že měl vyhrnútú až za hlavu. Pracovníci pohřební služby naštěstí věděli, co je jejich práca. Milého nebožtíka pěkně zpátky do truhly uložili a víko hneď na místě zatlúkli. Prej pro jistotu. Dyby sa chtěl eště podívať ven jednúc…
No a do třetice o tých nebožtíkoch. Vyprávjál nám to bývalý vsetínský děkan páter Sedláček. Na pasekách, snáď v Pržně lebo gde. A šak to je jedno. Prostě přiblížíl sa podzim a stařeček býl jakýsik chachravý, že do jara nedožije. Tož sa ze stařenků domluvili, že teda kúpíja truhlu. A že šak aby to měli z jednéj vody načisto, kúpili do foroty truhlu, aj, že pro stařenku. Gdyby neco. Truhly si nechali kúpiť aj dovézt děckama z města. A že zatým šup s nimi na húru. No, ale že býl podzimek krásný, urodilo sa aj jakéhosi ovoca. Tož nebylo kde už to dávať, do jednéj téj truhly nasypali hrušky, lhocanky. Aby bylo na pozdjéj.
Zima přišla toho roku šak aj brzo, a co sa očekávalo, saj a stalo. Stařeček odešél eště před Vánocama do tých nebeských radovánek a budiž mu země lehká… No, ale co čert nechtjél, nalápalo tolik sněha, že sa nedalo nic dělat, tož stařečka strčili v téj truhle na hůru takéj, že aby nezavazál. A šak pro jistotu truhlu zahlobili hřebíkami, dyby přišél průvan lebo neco.

Pan falář truhlu šak aj pokropili a čekalo sa na obměk. No zima byla dlůhá, s truhlama sa šak aj kolikráť přesýpalo hneď do jedného roha, hneď do druhého, šak to znáte. No přišlo jaro a milého stařečka konečně aj s velkú parádů zvézli do údolí na hřbitov. Pěkné to mjél, aj z muziků. Jak sa patří. Přeletěly Velikonoce a už tu býl Svatý Duch do vody buch. V chalupě začalo cosyk smrděť. Tož prohledali celú chalupu, že odkáď ten smrad ide. No, vylézli aj na hůru. Tož už aj věděli, kerá bije. Nedalo sa nic dělať, stařeček mjél funus eště jeden… A z tých hrušek préj vypálili na jeho počesť gořalku. A préj byla výborná. Při popíjání sa prý smáli aj bečali zároveň, jaké si z nich stařeček eště po smrti udělál škláby…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama