Jak sem sa učil za Jézéďáka

5. října 2016 v 11:47 | Miroslav Urubek
Dyž sem nastúpil do kolchozu, hnéď po maturitě, stal sem sa raritú aj tŕnem v oku snáď všeckým chlapom v dílni. "Ty préj hraješ na husle?" ujišťovali sa všeci. "Hraju," špital sem na půl huby a natahoval si rukavice. V dílni, gde sa opravovaly traktory a nejrúznější zemědělské stroje, to byla pravda raritní podívaná, že opravář v rukavicách. "Chodíš jak pán dochtór a všecko ti padá z ruk. Běž rači pro svačinu!" slyšel sem nejčastěji hned po ránu.
Když sem sa potkal s Jožkú, teho sem sa zprvu aj bál. Byl traktorista, myslivec a hrozně hodný chlap. To sem zjistil ale až pozděj, dyž ně během toho, co sem mu spravoval něco na traktóře, opakoval: "Mirečku, tady nemáš co dělať, kúrrrva utěkaj z tadyma pryč. Tady to nemá budúcnosť!" Měl pravdu. Ale gdyž sa se mňú potkál poprvé, vyfúkl kúř z huby a pravíl: "Kúrrrva, Maďaři zasraní (Lužné, z kama pocházám za říká Maďarsko)! Céru jebať všeci, ale mamu zdraviť nigdo!"
Další postavička byl kovář v tom JZD. Strýc Bohuš Tomeček z Polánky, býl on aj tchán tatového bratranca. Zhříval sem sa u něho v kovárni dycky v zímě, gdyž nebylo co dělať. "Mírku, poslúchaj," pravíl svojím hlubokým hlasem a vážnú tvářú. "Ty jezdíváš po tem světě s tú muzigú. Sprosté slova, třeba kurva nebo piča. To je myslím všady stéjné. To je mezinárodní, temu rozumíja aj v Německu, né?" "Né strýcu, kurva znamená zatáčku, a piča? To sa v Chorvatsku řekne pití a anglicky snáď píč bude broskva, myslím," povídám mu.
Strýc Tomeček byl dobrý chlap. Dyž sem byl k němu přidělený eště jak učeň, vyžadoval po mě tykání. Mě to moc přes hubu nešlo. Zdálo sa ně to nedůstojné, tykať chlapovi, ke kerému vzhlížám, a jeho dcera má přecaj taťkového bratranca… Tož ale zatáhl mňa hneď první odpoledňa po práci do hospody a nasadil na mňa na to tykání propanbutan! To je borovička a zapíjá sa pivem. Prostě hnus! Ale chlapi to tam pili denně. Blbě mě bylo na druhý deň jak psovi. Strýc Tomeček na mňa hneď hlaholil! "Ahoj Mírku!" Já jak blbec sem tak na půl huby "ahoj…" pak sem řekl: "pane Tomeček, budeme dnes kuť teho koňa?" On sa na mňa podívál. "Cóžééé? Já su Bohuš, a aby sis to zapamatovál, tož budeme moseť jíť do téj hospody znova!" chytil mňa za rameno a už mňa vlékl. Chlapi sa smáli, jak mňa táhl po dílni, a mosél sem kúpiť bednu piva a půl litra borovičky, a tykání probíhalo nanovo přímo v kovárni. Poplantaný sem z toho býl, ale už sem si rači pamatovál.
Jednúc přišel do kovárny jeden traktorista. Už si nevzpomínám, jak sa menovál.. Hm, Kaňát, ale nevím, jestli to byla přezdívka lebo přímení. Ten měél takový hlas, že aj dyž byly na dílni zpuštěné všecky brúsky, nastartované traktory a svářečky, ešče ho bylo čuť. "Bohušu, bolí ňa zub. Mosí ven," řvál už ve dveřách. "Proč nezajdeš k zubařovi?" ptá sa kovář. "Ále, už sem u něho býl.. a akorát mňa nasrál," odpovídá s rukú u huby. "Něco na dezinfekci máš?" "Mám," zalesklo sa Kaňátovi v očách, a z pod blůzy tahá flašu slivovice. Za ním sa už tlačíja další diváci. Celá dílna sa přišla na ten tyjátr podívať. "Tož mosíme ale rozdělať výheň, Mirku dones pár třísek," usmívá sa Bohuš Tomečků a vytahuje ze zamaštěného šuplíku v ponku koženů kabelu. Roztáhne ju… a uvnitř má kompletní "zubařské" náčiníčko. Kleštičky nejrůznějších tvarů, ale nepochromované. "To sem si vyrobil sám," chválí sa Bohuš.
"Napřeď mosíme spáliť bacily," poučuje osazenstvo. Strčí vybrané kleštičky do výhně a rozdmýchává oheň. "Včil sa mosíme dezinfikovať zvenku aj zevnitřku," bere flašku, polévá rozpálené kleště a řádně si přihne. Nabízá takéj Kaňátovi, ten do sebe šupne hneď dva veliké loky. "Dvá ho chyťte! Jeden ruky, druhý hlavu! Mírku tady máš lampu, sviť," udílí rozkazy jak zkušený operatér. "Kerý to je?" A už má ruku, kerú si takéj polél slivovicú, pacientovi v hubě. "Heh ahý h hraho hohú," huhlá Kaňát. "Ahá," cinká kleštičkama po zubu Bohuš. "Tento?" ujišťuje sa. "JO," zní odpověď. V tom do napjatého ticha zazní zvuk, jak dyž cosi křupne a vzápětí strašný řev. "Ááááá KÚÚRRRRVÁÁÁ," vybíhá Kaňát ven a pluve všady krev. Chlapi řvú smíchy a kovář oplachuje ruky, kleště aj zub ve vodě. "Naštěstí neměl háčky a nerozdrtíl sa, to by bylo blbé," vysvětluje. Všeci sa přitem častujú zbytkem slivovice.
V tom sa ale objevil mistr a bylo po srandě. "Chlapi! Do prdele, co sa tady zas děje? Nemáte, co dělať?" Měří si osazenstvo. Když je mu situace vysvětlená, enem krútí hlavú. "Ste blbci, co kdyby sa mu něco stalo?" mračí sa. "Tu krev tady pořádně umyjte, odpoledňa sem příjde kontrola, aby si nemysleli, že zasej pytlačíte."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama