Až se třásla zem

15. června 2017 v 8:44 | miraur
Přemýšlím, co je lepší. Protančit noc mezi skleničkami, nebo na tanečním parketu. Coby takřka netanečník jsem občas trávil noc na parketu při mnoha příležitostech a za rytmů mnoha hudebních žánrů. Ty skleničky k tomu jaksi patřily. Neboť coby povaha stydlivá, potřebuji trochu nakopnout sebevědomí. Pak už to jde zlehka až překvapivě… Kolikrát už mlátil jsem hlavou a hrozil na metalovém koncertu, to mě pak bolelo za krkem. Skotačil jsem celou noc ve víru punku, diskotékoval jsem a ploužil se. I na dechovečce jsem byl.
Většinou jsem tedy vyrážel tančit za účelem vystřízlivění, námluv, či naopak útěku před "intelektuálními" rozpravami mnohých dívek. Jednu taneční noc si ale pamatuji dobře, neboť to nebylo z opilosti ani jiných již zmíněných pohnutek. Ale z radosti z rytmu a zvláštních okolnostech. Byl leden a venku fujavice, jak už bývá. Tedy venku tam doma. Mé tělo se nacházelo na jižní polokouli nedaleko Santiaga de Chile. Taková chatička to byla s terasou a výhledem na oceán. Venku vrcholilo jihoamerické léto a už když jsme přícházeli hrála salza, merenge a já nevím co všechno. Neboť jak nám vysvětlovali naši přátelé, jsou v tom rozdíly. Já je tedy nepoznal. Neboť jestli se pánev kroutí zleva doprava, nahoru dolů či naopak, je pro mne, běžného středoevropana odkojeného na Pepíčkovi Zímovi, Michalu Davidovi a Petru Jandovi, zcela jedno. No, ale k té taneční párty. Ti lidi tam mnoho alkoholu nepopíjejí. Nemají jakýsi enzym v těle a zdá se, že by mnoho nevydrželi. Hned jak jsme dorazili, pustil se starý magneťák a ještě než jsem si dal skleničku vína, místní už tančili. A střízliví! No, to bylo něco. A měli z toho radost. Chápete? Mezitím se grilovalo. My návštěvníci ze severní polokoule jsme bojovali s argentinskými stejky a hladili bříška a oni stále tancovali. A byla půlnoc a my jsme se na všechny usmívali, a domorodci stále tancovali. A pak jsme tancovali také my. Ono to houpání boky v jihoamerickém rytmu, už nevím jakém, není žádná fuška. A když jsme v těch rytmech prohoupali celou noc, a popíjeli nápoj zvaný terremoto, jsme se ani nezapotili a krásně si ten tanec užili. Ještě tak z legrace nám místní říkali, že to terremoto, musíme pít opatrně. Neboť jeho složení (kokosová zmrzlina, mladé víno zvané číča a vodka) je tak silné, že se pod námi bude třást země. Však název toho nápoje zní v překladu zemětřesení. Moc jsme se tomu názvu nasmáli a vůbec byla taková letně-lednová pohoda. Až když jsme přiletěli domů, nám trochu zmrzly úsměvy, neboť týden na to, tu krásnou zátoku smetla po zemětřesení vlna tsunami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 15. června 2017 v 16:01 | Reagovat

Tak hlavně že jste si to užil, ale z toho konce mě docela nepříjemně zamrazilo :-(

2 Vencca Vencca | Web | 17. června 2017 v 6:11 | Reagovat

Hned bych tam jela...radši ale na kopec.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama