Mlha nejistoty

28. června 2017 v 8:06 | miraur
Dívám se na hladinu jezera v horách a vidím tvář. Stejně jako před lety si myslím, že je to má tvář. Tehdy ale se na mě smál malý chlapec. Dnes je to obličej plný vrásek a začínajících šedin. Do mysli se mi vkrádá pověstná mlha čehosi iracionální a nepříjemného. Zahalila radostnou vzpomínku z dětství a vnutila mi myšlenku na všechny, kteří krášlili mou dosavadní cestu bytím. Sladký stesk se mi smíchal s krevním oběhem a jistota, že za dvacet, třicet let ze mě zůstane jenom vzpomínka v myslích mých blízkých, zatlačila krásu okolní horské přírody do šeravých stínů.
Ta jistota se usídlila v mém srdci a sevřela jej ledovou rukou strachu. Jen na okamžik sice, ale přesto. Najednou však, jakoby z vakua nevědomí probleskla mnou myšlenka jasná jak trylek skřivana v jarním vánku. Ačkoliv nepopřela důvody mé chandry, vysvětlila vše a rozpustila ten podivný sladkobol z pomíjivosti.
Jo, ta myšlenka: Na světě je jediná jistota. Totiž, že nic není jisté… Ani nevím proč, ale v tom okamžiku se mi strašně ulevilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 28. června 2017 v 16:32 | Reagovat

Krásně poetické :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama