Ve snech se učím létat, trhám zuby a hledám boty

25. července 2017 v 8:09 | miraur
V bezpočtu rán se probouzím se sny pod víčky. Vždy jsem zklamán, že se nemůžu dostat zpět, neboť příběhy ty jsou zajímavé a samozřejmě velmi osobní a osobité. Nejraději mám sny létací. Už jsem se, když se znovu zdají, naučil let ovládat a někdy dokonce se přistihuji, jak beru do náruče své známé a vynáším je ke hvězdám. Zpočátku ty lety byly takové těžkopádné. Blemcal jsem nohama těsně nad hlavami lidí a bál se, že mě stahnou zpět. Pak jsem se naučil vyletět až nad střechy, ale občas jsem jen těžko dokázal srovnat směr. Nejhůře je to s rychlostí letu, tu nemám ještě vypilovanou a stále se mi zdá, že letím pomalu. A jak na potvoru se mi už dlouho žádný létací sen nezdál, abych mohl zkoušet, jak na to. Tak snad dneska.
Další sny se týkají samozřejmě něžného pohlaví, ale s lety už nemají ten náboj, jako kdysi a jsou stále řidší. Daleko zajímavější jsou ale ty sny, kdy si trhám zuby. Zpočátku jsem řešil ten dentistický problém tak, že jakmile jsem v tom snu teda, ten zub vytáhl, snažil jsem se jej různě nacpat zpět. Byla to fuška a nebylo to ono. Pak jsem třeba ty zuby přímo v ústech drtil, či rozkřupával. No, byla z toho taková divná hmota, a byla toho plná huba a nepomohlo ani vyplivávat. Tak hnusné to bylo. Dnes, když přijde takový zubní sen, dotyčný tesák prostě vyškubnu a zahodím. Kupodivu šup a skočí další sen.
Jo, pak se mi hodně často zdává, že ztrácím boty. Většinou jdu někam do kavárny nebo čajovny a nevím proč, se zuju už v předsíni. Když odcházíme s přáteli z toho imaginárního podniku, všichni seberou své křusky a spokojeně odchází. Já čučím do těch botních regálů, přehrabuji se a nemůžu za boha mé botky najít. Pak blemcávám po tom snovém místě bos a cítím se trapně až naze. No, teď se mi ale zdálo, že jsem zašel přesně do toho samého podniku jak kdysi a boty jsem si rovněž zul. Byly takové moc pěkné, kožené polobotky. Když jsem se vracel, že půjdeme ještě někam jinam, boty tam nebyly. Přehraboval jsem se v té hromadě a nikde nebyly. Kurnik, to už se mi ale zdálo! Jdu zpátky a říkám panu majiteli, byl to nějaký Ital, že někdo mi ukradl boty. Podíval se na mě a byl zděšen, že to v jeho podniku není možné. "No signore, no, no!" Gestikuloval přitom rukama, jak už to ti Taliáni dělají. Tak nic. Vrátil jsem se do té botárky a hrabu se v regálech. Najednou šahnu až úplně dozadu a vytahuji takové pěkně prošláplé botasky. Tiše si hvízdnu. Pane jo. To jsou přece ty boty, co jsem tady ztratil vloni! V tom snu jak jsem pak pleskal po dlažbě bosky! Hned jsem si je obul a páni, padly mi přesně jak ulité. Hned jsem se taky plný spokojenosti vzbudil. To se mi to vstávalo.

No a ještě mám sny, ze kterých se mi velmi těžce vstává. Je to sen plný světla, radosti a pak budík a zklamání, že jsem cosi opustil, co jsem neměl. Takový ten sladkobol. Ale vo tom až jindy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 25. července 2017 v 12:42 | Reagovat

Taky jsem mívala létací sny a uměla jsem i levitovat. Časem o tyhle sny člověk přijde, je to prý vyšším věkem, tak si to užívejte, dokud to jde. :o)

Jinak sny o zubech nic moc, řekla by moje babička. Prý zdravotní problémy....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama