Rovný mezi ohnutými hřbety

22. srpna 2017 v 12:00 | miraur
Byl jsem se podívat na akci pro všeobecný lid v jednom nejmenovaném městečku. Postál jsem řadu na lístky, počkal jsem si další, abych prošel turnikety. Pak jsem si postoupil do další fronty, neboť jsem dostal chuť na něco chmelového. Další řada mě čekala na ToiToi hned, jak se to pívo začalo tlačit ven. No pak jsem dostal hlad a had trpělivě čekajících také-účastníků akce píseň mého žaludku zatlumil do pianissima. Hned jak na mě přišla řada, usedl jsem s dlouze vystátou klobáskou na umělohmotném tácku do stínku na zem. Neboť na lavičky a židle u stolíků bych musel stát jakousi imaginární frontu rovněž.

Jak tak sedím napapaný a přemýšlím, zda se mám opět postavit do fronty na další pěnivý mok, abych zalil tu dobrotku, najednou se rozhrne lidská masa jako moře před holí Mojžíšovou a bez čekání vchází klaka mužů v sacích a černých brýlích. Mezi nimi důstojně klopýtá, opírán o elegantní hůlčičku, a kývající se jako třtina ve vánku jakýsi starý muž. Na dálku blbě vidím, tak jenom pro sebe hádám, kdo to asi je.
Lidé se kolem něj chvíli s úctou tetelí a trochu závistivě vzhlíží na šťastlivce, kteří s ním mizí ve VIP zóně. Pro nás, starý "fronťáky" (tak jsem si bezděčně pojmenoval nás, obyčejný lid, který čeká ve frontách na cokoliv), je tato VIP oblast prakticky nedostupná. Stejně jako nebe pro bezvěrce.

Ve VIP zóně

Jednou jsem v takové VIP zóně byl. V horkých letních dnech je to místo stinné, plné chlazených nápojů a vybraných pochutin. Pokud chcete, můžete s pohárkem lahodného moku jen tak postávat a občas zobnout do něčeho postrčeného. Občas se zde mihne někdo "důležitý" nebo nějaká celebrita. A pokud musíte na onu místnost, vykonat potřebu, každý vám rád pokyne oním směrem, kde není fronty ani jiné podobné čekací aktivity. Ovšem, když jste NO NAME, jako já, opatří vás POHLEDEM, kterým si vás zařadí do kolonky NIKDO a ihned na vás zapomene…

Rovný mezi rovnými

Říkal jsem si tehdy, přesně ta slova, která mi ukládá téma "Kde je sakra ta rovnost". Já jsem si účast na téhle luxusní párty vysloužil a zaplatil. Tito lidé jsou zde ale proto, že mají známý xicht nebo se s některým ze známých xichtů znají…
Pak mě ale napadlo, že jsou mezi námi rovnými, ještě rovnější a rovnější-rovnější a nejrovnější mezi rovnými. A právě ty nejrovnější mezi rovnými vláčejí, ať už chtějí nebo ne, do těch VIP zón, kde jsou už naštosovaní zase ti rovnější-rovnější a ještě rovnější, aby jim pochlebovali, lísali se jim a poklonkovali v touze jednou se dostat mezi nejrovnější mezi rovnými.
Prostě, jakmile jsem v té koncentrované nudě rovnostářů přišel k tomuto, mě zajímavému poznání, uvolnil jsem si kravatu, ledabyle přehodil sako přes rameno, vyhrnul rukávy a opustil ono rovnostářské nebíčko a sestoupil s úsměvem prozření "dolů" mezi obyčejné "fronťáky"…

Mezi "fronťáky"


A tady, v tom stínku a mastnou skvrnou od klobásky na tričku už vím, že rovnost je tam, kde chci, aby byla. A musím se o ni také trochu zasloužit. A protože jsem rád mezi svými "rovnými", stojím tu zatracenou frontu na párek a pivo. Kdybych chtěl být rovný s tamtěmi rovnými mezi rovnými, prostě bych udělal všechno, abych se jim vyrovnal. Otázka ovšem je, zda bych u toho rovnání neměl ohnutý hřbet.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Magicmax Magicmax | Web | 22. srpna 2017 v 13:22 | Reagovat

Moc se mi líbí jakým směrem jde tvůj článek. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama