Zoufalá suplika nešťastného trpajzlika

8. srpna 2017 v 7:20 | miraur
Dobrý den Vaše Blahorodí,

předem mého dopisu bych se Vám chtěl pane Inšpektóre přes věci a práva domácích pomocníčků a taškářů představit. Oficiálně mě nazývají "Trpaslík s červenými kalhoty", a zařazením jsem pěkně prosím schovávač a přenašeč domácích věcí a potřebných oděvních součástí. Ovšem, osobně si říkám prostě Franta. Protože Franta je nejčastější jméno, které používá ten kretén, co si mě vymyslel a, u kterého teď bydlim.
Ze začátku jsem neměl ty trapné červené rifle, ale pěkné tmavězelené manšestrové lacláčky. A nebyl jsem ani trpaslík! Ale skřítek domácníček, co všechno poschovává, když se nikdo nedívá. Ale od té doby, co se k nám nastěhovala ta holka, už se o mě nemluví jinak než o trpaslíkovi v červených kalhotkách. Fujtajbl!
Jako každý správný domácí skřítek jsem měl rád takovou tu pohodičku. Přes den jsem seděl hezky na skříni nebo na takové té tyči, jak na ní visí záclony. Krásně jsem se nudil a kýval nožičkami. Jo a chytal jsem lelky. Jak já je krásně uměl chytat! Makal jsem až v noci, až to u nás doma všechno spalo. Tu jsem zavlekl špinavou ponožku do rohu pod postel, tam jsem zašil rozečtenou knížku mezi pryčny postele a nalistoval jinou stránku. Občas jsem i pastu na zuby vymačkal nebo ji vyměnil třeba za indulonu. Nejraději jsem měl ale míchání koření ve skříni. To byla prča, když namísto soli šel do polívky cukr nebo do kávy zase sůl. Jojo... Prostě slast velká. Panu domácímu jsem pravidelně a rád schovával kapesní nože. Nejlépe ještě nové, krátce po jejich zakoupení. Jéje, co ten se je nahledal! A jakou legraci jsem měl, když je nemohl najít! A měl jsem takovou specialitku, na kterou jsem docela pyšný. Pravidelně po kapsách nacházel bankovky různé nominální hodnoty, o kterých ani nevěděl, že je před časem někde zastrčil... Na oplátku si pod nosem vždy brblal: "Franto, ty blbče, kdes to zase schoval?" Nebo, a to mě těšilo nejvíce: "Tedy Františku, jak ty to děláš, že vždycky najdeš v kalhotech tu stokorunu?"
No, a jak jsem psal výše, pak přišla ta holka. Taková střapatá, zrzavá, zrovna jako by byla moje máma, kdybych nebyl vymyšlený a hezky se narodil ve skřítkovské kolébce. Jo. Tak teda. Ta holka začala uklízet. Ale jááák?! Ona jezdí po baráku jak motorová myš a ví přesně, kde co dává. Navíc, věci přesunuje takovou rychlostí, a tak často, že člověk neví, kde mu hlava stojí. Musel jsem začít plnit své skřítkovské (podotýkám znovu, že nejsem žádný trpajzlik) povinnosti i přes den. Ona přiběhne, krásně odhozenou věc zvedne a někam ji uloží, špinavou hodí do pračky a neustále přerovnává šuplíky, kontroluje spižírnu, smýčí podlahu a v ledničce pravidelně kontroluje trvanlivost potravin. Ani kousek toho plesnivého sýra mi nedopřeje! Což je absolutně nestandardní chování a je to proti všem konvencím a mezinárodním dohodám o skřítkovských právech! Proto si také pane Vašnosto stěžuji na toto bezprecedentní jednání a žádám okamžitou nápravu! To by se jeden uběhal! A prostor pro mé povinnosti, které mi garantuje ústavní právo skřítků domácníčků všude na světě, se neustále zužuje!
Vždyť ta holka už uklízí i po setmění, když se normální člověk válí na gauči, čte si nebo kouká na bednu a dle nepsaných dohod nedává pozor. Málem jsem doplatil jednou právě na to, že jsem spoléhal na lo-y-álnost obyvatel mého domu! Ona se na tu telku totiž nedokáže soustředit a furt šmejdí očima po celém obýváku a podle toho, co říká, přemýšlí, jak jej ještě vylepšit. No, co Vám budu Vaše Povýšenosti dlouze řikat, prostě mě málem uviděla... Na poslední chvíli mě zachránil původní majitel této prokleté nemovitosti tím, že ji začal lehtat, takže se v kritickém oka-mžiku musela soustředit na to své "hihihi" a "hahaha" a "nechtohonebosepočůrám!" Bylo to o fous! O FOUS! To Vám řikám!
Pane Vašnosti, jsem opravdu v zoufalé situaci, protože navíc, když už si mě vymysleli a ještě tak blbě pojmenovali, přestali o mě teď mluvit! Což tedy pro nás vymyšlené bytosti je dosti frapantní situace, neboť se začínám ztrácet před očima. Pane! Já průhledním! A Vy moc dobře víte, co to znamená! Já už tady vlastně ani skoro nejsem, a jestli včas nezasáhnete ze své úřední moci, zmizím navždycky a vznikne tak velká škoda pro celý svět skřítků domácníčků! Protože jsem fakt makáč! A tedy škoda i pro mě, protože se mi tady líbí...
Se vší úctou Váš
sebe-zoufalý a skorozapomenutý
skřítek Franta.


P.S. Zařiďte prosím, ať třeba začnou rekonstruovat, to bych mohl rozjet největší schovávací akci v dějinách naší malé komunity. A klidně ať mi tedy říkají i trpajzlik s červenými kalhotkami.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 eva eva | E-mail | 8. srpna 2017 v 11:58 | Reagovat

Já tu mám prokazatelně půlku jeho rodiny aj s veškerým vzdáleným
příbuzenstvem.....Myslím, že mají rafinovaně rozdělené úkoly - např. jeden
se stará o ponožky, resp. vždy o jednu ponožku z páru mého syna, další mi
poponáší došlou poštu a je specializovaný na tu neotevřenou, nejhorší je
ten, co mi furt schovává rukavice, které používám na zahrádce...no a na
metál je ten, co se asi naučil číst noty a moje poznámky neuvěřitelným
škrabopisem....kvůli němu jsem včera málem dostala infarkt, to hledání mi
zabralo půl dopoledne....Když jsem to konečně všecko našla, tak jsem tu tak
stála uprostřed toho všeho a pravila si, že se tu asi musí něco stát, a
korát nevím co, protože i kdybych začala svědomitě uklízet od teď a snažila
se to všechno uspořádat tak, aby se v tom jeden aspoň zhruba vyznal, tak to
nestihnu do konce života a navíc tu hrozí reálné nebezpečí, že by to ta
povedená rodinka tady zas za mnou hned rozjížděla ve velkém... :-D

2 Eliss Eliss | Web | 8. srpna 2017 v 12:10 | Reagovat

Ani kus plesnivého sýra mu nedopřeje :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama