Démoni v nás?

6. září 2017 v 15:01 | miraur
Zazvonil zvon a země se pode mnou rozpustila jako led pod náporem slunce. Začal jsem se propadat v té podivně olejovité tekutině stále hloub a hlouběji až jsem narazil na pevné dno. Dno? Možná zem. V tom okamžiku i ta tekutina, která vlastně zpomalovala můj pád, zmizela jako jarní mlha v horách. Stál jsem v ohromném sálu gotického slohu a byla mi zima. V dálce jsem zahlédl světlo plápolajícího ohně a zazněla kakofonní hudba ponurých varhan. Snad vytrysklá ze samotného jícnu pekla…. Pekla! Mihlo mě hlavou. Tady někdo řekl do prdele… PEKLA!? Jako zvíře zahnané do kouta, zježily se mi v zátylku všechny chlupy. No, počkat! Něco tady nehraje. V pekle má být dle všeho horko k zalknutí, plné ohně, dýmu, sýry těch… no, pekelných bytostí. Démonů a tak.

No, ale tam v dálce je nějaký oheň. Jdu tam. Respektive až nadzemsky lehce a rychle se blížím na druhou stranu sálu. Z obrovského krbu sálá žár. Před ním je trůn, v něm sedí, Kdosi. Hledí zamyšleně do plamenů a říká, aniž by otevřel ústa. "Tak vítej. Jsi v pekle. Pekel je ale víc. Tady jsi v mrazivém oddělení, neboť jsi byl po celý život pyšný jak led. Tam dál, branou ohně vejdeš do pekla žhavějšího než jakákoliv poušť tam u vás v pravé poledne, žhavější než láva." Aniž bych se musel ptát, ihned ta Bytost odpověděla na myšlenku s otazníkem, která mě prolétla hlavou. "Do té řekněme, ohnivé části pekla se dostávají lidé žárliví a plní hněvu. Tyto jejich, hm…, životní vášně jsou totiž mírně řečeno teplejší povahy," usmívá se pod vousy. " Ne. Na lakomce, skrblíky a pomlouvače se mě neptej. Takovou žumpu jsi ještě pod nosem neměl," zasmál se na celé kolo, ne zle, jen s pochopením.
"Vím, ptáš se, kde jsou všechny ty duše, kde jsou démoni, kteří je trápí a kdo jsem já," na okamžik zvážněl, jakoby posmutněl.
"Všechny ty, jak říkáte duše, jsou spoutáváni svými návyky jako ocelovými lany. Pýcha, vášeň, strach, zlost, a tak dále, a tak dále, to jsou ti vaši démoni, kteří tě svazují a utahují, až vás zadusí. Vy pak, opustíte na okamžik své ztrápené schránky, propadnete se sem, nebo na jiné místo, kde si vyslechnete, jak se věci mají. Pokud pochopíte, vstoupíte do zrcadla svých myslí. Pokud ne, démoni vašich dní vás znovu vytáhnou do dalšího a dalšího zrození."
"A kdo jsem já?" "Zkus hádat, ale nemám rohy ani svatozář," opět ten jeho úsměv.
V tom mě něco napadlo. Mluvil přece o zrcadle a žádné tu není. "Aha?!" směju se na celé kolo jak blázen. A on se směje také! "Správně!" podáváme si ruce. "Pokud se nebojíš, řekni to všem," mrká na mě a mizí…
Sotva otevřu oči, šimrá mě ranní slunce do nosu. Usmívám se nad tím snem a pouštím si zprávy. Moderátor vypočítává, kde zas někdo hodil bombu, který politik je vlastně korupčník a proč naši fotbalisti znovu prohráli…

Opět se mi objeví v hlavě ten sen. "Aha?! Démoni asi útočí," usmívám se. Jak je to prosté. "To mě ale nikdo nikdy neuvěří!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ortie Ortie | Web | 6. září 2017 v 17:09 | Reagovat

Moc hezky napsané, krásně se to četlo :-)

2 Eliss Eliss | Web | 6. září 2017 v 18:16 | Reagovat

Peklo může vypadat jakkoliv :-)

3 ┼Eleanore Samanthe Lune┼	| ┼Eleanore Samanthe Lune┼ | | Web | 9. září 2017 v 18:48 | Reagovat

peklo může být i život

4 rainorchid rainorchid | Web | 11. září 2017 v 12:59 | Reagovat

Wow, super príbeh! :-D

5 Evelína Evelína | 18. září 2017 v 14:05 | Reagovat

Krásný návod, jak si z lesa moc odnést (přinést :-) ), i když nerostou...
Nádhera, tleskám!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama