Krocení dynamitu, strachu a šelmy

26. října 2017 v 11:37 | miraur

"Tato ruka zabíjí a této se sám bojím!" Říkával můj hodný skoro dvoumetrový a přesmetrákový strýček, když štípal bukové špalky. Panejo! Po jednom rozmáchnutí se rozletěly od sebe jako mouchy po dopadu ocasu zadek naší krávy. Švih! A ze špalku byly dva, někdy i tři. To jsem obdivoval. Jenom mě nešlo do hlavy proč říká, že touto zabíjí a druhé se sám bojí. Pak jsme zabíjeli králíky. Tedy strýček zabíjel. Vypadalo to jako úder mistra karate. Pěkně malíkovou stranou. Lep! Ušák ani nekvikl. Pak jsem se postavil na stoličku, chytil ještě teplé tělo mrtvého zvířete za zadní běhy a strýček začal s malým nožíkem vysvlékat kožíšek.

Tak teď jsem teda na vlastní oči viděl tu jednu ruku v akci. No, ale jak funguje ta druhá?! Představoval jsem si, že snad můj strýček, když něco provede, dostane tou rukou po hubě, jak se u nás říká. A už jsem jej viděl, jak uhývá a ruka jej dohání... A, plesk! Plesk! Plesk! Hihihihi. Strýc se točí jak káča v čepici... "Drž toho králíka pořádně," bručí strýček a nechápe čemu se směju.

Po čase mi zamotal hlavu ještě víc, protože říkal že ta co zabíjí, že je to dynamit. "Jééé, dynamit!" Tak to teda nevím, jak taková ruka může fungovat. Zase jsem si představoval po shlédnutí Vinetoua, že strýček tou pěstí jen tak máchne a rozbije třeba kamenou horu na štěrk a najde tam zlato. Buch! A je to.

Když jsem trochu povyrostl, už jsem věděl, že si ze mě jenom utahoval. Že přeci nemůže mít ruku na zabíjení nebo jako dynamit. Ale to, že se té druhé bojí, to mi nešlo na rozum...

Pak jsme se s mojí sestrou tak nějak sourozenecky pubertálně škádlili, škádlili až už toho bylo moc (ony ty holky to umí vyšrubovat až do konce kraje). Ještě jsem chvíli vzdoroval jejím řečnickým útokům a pro jistotu jsem si držel ruce za zády. Ale jak už toho bylo přes čáru, zatmělo se mi před očima a něco ve mně mi řeklo, tak ji pleskni a bude klid. Už jsem se na sebe díval zeshora a vidím, jak pouštím ruce, jak obíhají obě dokola a přesným zásahem dopadají na obě líce mé rozčertěné sestry. Plesk! Plesk! "Ty jo, ta sedla...! Mamí, on mňa bijééééé!"

No, na okamžik se mi ulevilo. A bylo po hádce. Ale pak přišla druhá vlna. Absolutního zklamání nad tím, co se stalo. Deprese a lítost, jak jsem se zachoval. Však holky se nebijí! Vždyť jsem se neovládl! Něco prostě za mě převzalo velení mého těla. Co to ksakru bylo? Pak mě napadlo takové přirovnání: mé vnitřní zvíře se probudilo! Hu! To přece nechceme! Ale bylo pozdě, sestřička měla červená líčka, já černo na duši a následně rovněž otisk otcovy dlaně na tváři. Však víš za co...!
Už jsem ale začínal pomalu chápat, jak to ten strýček tehdy myslel. Začal jsem se své ruky bát také. No, ani ne tak mé ruky, ale TOHO, co za mě přebírá moc a úřaduje, když už si nevím rady.

TO se ve mně ozvalo ještě v životě několikrát. Má obrovskou sílu. Vyráží do akce, když je člověk oslabený třeba alkoholem, nebo zoufalstvím, nebo strachem či vztekem. Spadne TO na vás jak pytel otrub. Úřaduje vaším jménem, vaším tělem. A vašimi zásadami si vytře zadek. Ve zlomku vteřiny člověku může změnit celý život. Ušije vám z ostudy kabát, pošle za mříže, nebo na šibenici.

To TO tedy temné zvíře vaší mysli je navíc dost zbabělé. Jakmile vás na okamžik zbaví velení a udělá svou černou práci, stáhne se zpět do hlubin vaší mysli a dělá že není. Vy pak stojíte během zlomku vteřiny v troskách vašeho života jak školák nachytaný za školou s cigaretou v ruce a blekotáte zmatené omluvy. To ne já, to něco ve mně! Ale ruku na srdce, kdo vám uvěří?

Mám ale na TU potvoru uvnitř metodu. Když cítím, že se blíží, odcházím ze situace, z místnosti, odkudkoliv a odkohokoliv. Beru do rukou sekyru nebo rýč. A se zrakem podlitým dávám zvířeti možnost, ať využije mé tělo na akt pomsty. Když mě TO opouští, zjišťuji, že mám krásně porytou zahradu nebo naštípanou hromadu dřeva... Zkrocená šelma jen zakňučí a je klid.

A když mě synovec onehdá sledoval při lopotné práci na poli, jenom jsem se usmál. "Jo kamaráde, v této ruce mám dynamit a této se sám bojím..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tema-tydne tema-tydne | Web | 28. října 2017 v 14:59 | Reagovat

Zařazeno do výběru na tema-tydne.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama