Březen 2018

Prosím o kladné vyřízení...

21. března 2018 v 12:06 | miraur
Vážená komise,

rozhodl jsem se reagovat na vaše rozhodnutí, že nejsem hoden, abych napravoval spravedlnost, která mě podle mého názoru nespravedlivě vehnala do této situace.
Nejsem od přírody žádný zbojník ani revolucionář. Trpně snáším jakékoliv úsilí o mou převýchovu v člověka systémového a loajálního. Ovšem navzdory veškerým snahám se vždy vyskytne okolnost, která mě přímo dotlačí do pozice, jež ze mě dělá rebela, kverulanta anebo dokonce odpadlíka!

Začalo to už ve školce, kdy si všichni chlapci hráli se sklíčky od perníkových srdíček. Dávali si je na papučky a podsouvaly své nožky pod zástěrky holčiček. Moc jsem po tom sklíčku toužil, neboť dělalo takové pěkné prasátka na zeď. Když jsem jej po jedné pouti získal z perníku, který patřil původně mé mladší sestře, ihned jsem se jal je vyzkoušet především ve školce. Chtěl jsem zjistit, co tedy pod zástěrkami kamarádek uvidím. Nicméně, v okamžiku, kdy jsem vsunul nenápadně papučku se sklíčkem pod oranžovou zástěrku s bílými puntíky, dostal jsem vzápětí lepec od slečny učitelky a po příchodu mého tatínka, jsem vyfasoval ještě další tresty v podobě klečení v koutě a propadnutí zrcátka ve prospěch mé sestry.

Dále pak ve škole se mi dělo bezpráví. Jsa celkově slabší fyzické konstrukce, vydedukoval jsem, že své tělo nejlépe posílím, když se budu účastnit přátelských šarvátek s mými spolužáky Jurou a Mírou, kteří byli chlapci svalově nadmíru vybavení. Rvali se totiž pořád a neustále. Tedy jsem se nejprve nesměle s nimi kamarádil, občas nějaký ten štulec jsem jim vrátil. Ovšem po čase už jsem byl součástí jejich každodenní hry a rval jsem se radostně a šťastně s oběma. I vyzýval jsem pak ke rvačkám také starší spolužáky. Zpočátku s nevalným úspěchem Nicméně postupně jsem dosáhl jisté zručnosti a mrštnosti a již jsem se nemusel bát projít chodbou ani kolem tříd nejvyšších ročníků.
Výsledek, který jsem ale očekával, se nedostavil. Mé tělo nenabralo ani síly, ani svalové hmoty. Naproti tomu má pověst hodného a pilného chlapce byla silně pošramocena. Výchovných pohlavků ze strany učitelského sboru přibývalo a s těmi také poznámek v žákovské knížce a opětovného domácího trestání také přibylo.

Na střední škole jsem chtěl rovněž zapůsobit na své spolužáky, a tedy jsme se ve volných chvílích s o to větší vervou věnovali pivu desítce, cigaretám značky Start i Mars i desertním vínům jablečným a rybízovým zvaným čučo či jaryna. Výsledkem pak bylo několik po sobě jdoucích podmíněných vyloučení z internátu.
Vojenská prezenční služba proběhla z mého pohledu takřka hladce, neboť jsem se držel rady svého otce: Nesnaž se být nejlepší ani nejhorší. Drž zlatý střed a přežiješ…

Navzdory tomu jsem při vstupu do civilu na okresní vojenské správě zažil šok, když pan kapitán jenom kroutil hlavou a ptal se, co jsem na té vojně dělal. "Pojďte se podívat, jaký jste dostal posudek do civilu. Kdyby tady byli ještě komunisti, musel bych na vás nasadit prokurátora…" Při nahlédnutí do spisu jsem se dozvěděl, že jsem nedbal disciplíny a proti velitelskému sboru jsem podněcoval své spolubojovníky až ke hranicím vzpoury…
V každém zaměstnání jsem dbal vždy na dobré vychování a kolegialitu. Nicméně po čase, když jsem zjistil, jak se věci mají, byl jsem poněkud vzpurný vůči nadřízeným. Ale pouze v okamžicích, kdy jsem věděl, že dotyčný nespravedlivě kárá mé spolupracovníky.
A když nepomohl můj protest, raději jsem sám opustil zaměstnanecký poměr, abych nevzbuzoval horké chvilky sobě i svému okolí…

A teď mi tedy řekněte milé rameno spravedlnosti, co mám dělat? Mám snad jít do politiky?

Děkuji za kladné vyřízení mé žádosti.

POKUSY HAIKU X

15. března 2018 v 12:03 | miraur |  HAIKU
Začalo jaro.
Vzduch rozmarně zavoněl.
Ptáci řvou touhou.
***
Pozvolna vadnou
fialky v dubnovém slunci.
Za rok se vrátí.
***
Staré stodoly.
Vůně sena a prachu.
Zašlé vzpomínky.
***
Blatouchy kvetou.
Potůček přes kameny
brblá si písničku.
***
Sníh v dubnu hřeje.
Rozkvetlé stromy spálí.
Pak zmizí v dáli.
***
Polibek v letu.
Hladinu rozvlní dotek.
Vlaštovky jsou tu.


***
Mé tělo, jako
kotva v moři života
drží mou mysl s tvojí.
***
V západu slunce
vidím uvadat květy.
Vzbudí se zítra?
***
Dívky na jaře.
Shodí svršky a hned zkrásní.
Sprcha nezabírá…
***
Jak o statný dub,
opírám se o tebe -
můj učiteli.
***
Slunce a ptáci
budí mě ze snů časně.
Škoda den prospat.
***
Komu to vadí?
Děti se prohánějí -
Vrabčáci rozdrhlí.
***
Láskyplně hledí
si do očí milenci.
Splynou dnes v noci?
***
Zas párty v kempu.
Tráva tančící v rytmu
Spát se nebude.
***
Noc ve stanu plní
sny z dětství. Avšak záda
a prdel dost bolí.
***
S vlaštovkami letím
nad hladinou potoka.
Léto už přišlo.
***
V lesích se skryji
jak poustevník pradávný.
Slunce dnes pálí
***
V půli cesty jsem.
Vrchol je zahalený v mlze.
Nevěstin závoj.
***
Neznám tě ještě.
Dívko z mých snů, však líbat
tě chci navěky.
***
Těhotné mraky
spustily kanonádu.
S dětmi déšť tančí.
***
Bouřka se blíží.
Čerti už válí sudy.
Jiskry jen srší. Prásk!
***
Staletý buk sní.
Nevěstě ženich zpívá -
okouzlen krásou.
***
Hřibů všude plno.
Slibují bílou zimu.
Dlouho nebyla.

POKUSY HAIKU IX

15. března 2018 v 12:02 | miraur |  HAIKU
Toulám se lesem.
V spadaném listí hledám
vzpomínky z dětství.
***
Hádka v hospodě.
Opilí dědci lají.
Všechno je jinak.
***
Sněhové mraky
jak prachové peřiny.
Nezahřejí však.
***
Houslový trylek
jak skřivani v oblacích
roztančí dívky.
***
Tajemný advent.
Slibuje světlo. Snad to
Ježíšek stihne.
***
V zimě jak v létě.
Slunce je stejné, jenom
unavené tmou.
***
Nemocné tělo.
Vyhlížím slunce a smích.
Lék nezabírá.
***
Valašský betlém.
Anděl pije s pastýři.
Ej! Juchuchú… Škyt!
***
Divoké kachny.
Ráno mě budí ze snů.
Zvedá se opar.
***
Nabubřelý hňup.
Hledá furt chyby v druhých.
Slunce se směje.
***
Poslouchám hory.
Příběhy mi vypráví.
Beze slov šumí.
***
Mrazivé slunce.
V krystalcích sněhu duha.
Šlápnu do ní. Křup.
***
Masopustní rej.
Maškary tě strhnou k tanci.
Tváře od šminek.
***
Ptáci v únoru.
Sněhová vánice je
nezastaví. Píp!
***
Masopust ide!
Roby dnes v domě chybí.
Smutný medvěd. Brum.
***
Přikládám v kamnech.
Stejně jak děda kdysi.
Vzpomínky hřejí.
***
V únoru tání.
Brzo voda mizí z kopců.
Sucho přijde zas.
***
Na čele kapky.
Než na kopec vyjdu, aj
třikrát sa zpotím.
***
Sněženky v blátě.
Rozsvítí v předjaří den
jak hvězdy večer.
***
Březnové ráno.
Jinovatka s polibkem
slunce pryč mizí.


POKUSY HAIKU VIII

15. března 2018 v 12:01 | miraur |  HAIKU
Do ticha lesa
řev motorové pily.
Srnče dřímá v mlází.
***
Koupel v rose a
skok přes očistný oheň -
svatojánská noc.
***
Trojlístek mudrců
nad láhví slivovice
sní o víně… škyt!
***
Letní pálava.
Ve stínu jak na slunci.
Chlad sklepa láká…
***
Průtrž mračen sílí.
Ptáci v křoví, jen skorec
ve splavu tančí…
***
Rozpraskaná zem.
Mapa světa, jenž prosí
o vodu a stín.
***
Nový kameňák.
Jaké v něm budou asi
první kvašáky…?
***
Túra na Radhošť.
Žízeň a spousty lidí.
Škleb Radegasta.
***
Po týdnech horka
bouřka ovlažila vzduch.
Směju se, jen tak.
***
Padají hvězdy.
Není čas si přát štěstí.
Jen tiše zírám.
***
Ráno, konec srpna.
Vůněmi těhotný vzduch.
Podzim už klepe.
***
Luční kobylka.
Zvědavá v trávě čeká
na nůž sekačky.
***
Podzimní slunce.
V ranní opar se halí
Jak dívka vlasy.
***
Stejně jak v moři.
Utopím se dnes večer
ve vlnách své ženy.
***
Rozvířený prach.
Řeči starých klebetnic.
Utichnou až v hrobě.
***
Voňavé jablko.
Pod stromem vyčkávám na
osvícení… Bum!
***
Oděný v mlžném hávu.
Za kloboukem václavky
přichází podzim.
***
Čvachtání nohou.
Vůně kopru a kmínu.
Hňápeme zelí.
***
Se svíčkou v ruce.
Ztěžka stoupám k hřbitovu.
Stará kolena.

POKUSY HAIKU VII

15. března 2018 v 12:01 | miraur |  HAIKU
Vlasy té ženy
ač síťkou převázané,
svádějí k hříchu.
***
Blázniví lidé
slaví začátek roku -
a hvězdy jen mlčí…
***
Sněhové vločky.
S větrem na nebi tančí -
duhové víly.
***
Lednové slunce.
Rozjasní oblohu i
mysl všech bytostí
***
Šumění splavu.
Dnes hučí dost nahlas.
Vypnout se nedá!
***
Bílá tma v noci.
Kolikrát jsem minul dvůr -
v chumelenici.
***
Modrá obloha.
Mrazivé slunce září -
radostné děti.
***
Tanec ve větru.
V radostném rytmu bubnů
je z dívky žena.
***
Svítání v únoru.
Sluneční paprsek v šeru
slibuje jaro.
***
Postava v šeru.
Přejdu na druhou stranu -
bál jsem se stínů.
***
Rozjasnila mi tvář.
Navzdory zbytkům zimy -
křehká sněženka.
***
Hlasu mé ženy
a šumění stromů - chci
naslouchat navždy.
***
Slza skanula z řasy.
Za ženu ze sousedství -
zpěv skřivana ztichl.
***
Svět se zastavil.
Ledový prst dotkl se srdcí všech -
zatmění slunce.
***
Modravé nebe.
Sázím česnek a těším
se na úrodu.
***
Ve stínu jedlí
stojí starý muž v plášti -
v očích vzpomínky.
***
Sklonila hlavu.
Touha po slunci je pryč -
zralá slunečnice.
***
V trávě je živo.
Skokani láskyplně mlčí.
Louže už čeká.


POKUSY HAIKU VI

15. března 2018 v 11:59 | miraur |  HAIKU
Kuřátka v mechu.
Schovám je do košíku
Smaženice! Mňam!
***
Kouř z cigarety.
Bouři myšlenek zklidním
modravým dýmem.
***
Duha po bouřce.
Úsměv na tváři nebe -
na usmířenou.
***
Staré chalupy.
Zchoulené do vzpomínek -
dědo, babičko…
***
Stále dokola,
obehrávej noty, až
vytryskne - hudba
***
Poslední píseň.
Labuť steskem rozněžní
lovce v rákosí.
***
V posvátném tichu
hor najednou křik orla -
v skalách nade mnou…
***
Na křídlech větru
mládí výská radostí.
Stařec vzpomíná…
***
Ospale mžourá
kocour na naší studni.
Podzimní slunce.
***
Lesním tichem jdu.
Spadané listí šumí -
steskem po jaru.
***
Upečená husa
roztančí úsměvem tvář.
Hody jsou tu! Mňam.
***
Při pohledu na ranní hladinu
Tisíce sluncí
koupe se ve vlnách moře.
Každá má svoje.
***
Ráno u cesty.
Ojíněné břízy mlčí,
šedivé mrazem.
***
Jako nevěsta
opentlený baránek -
v hody na smrt jde si.
***
Zima se blíží.
Za okny sýkorky jsou.
Zrníčka loudí už.
***
Roční bilance.
Kolikrát jsem uléhal
k spánku střízlivý?
***
Roztrhlá peřina.
Pápěří poletuje
jak fujavice.
***
Tohle nesmíme,
řekl Evě Adam,
trhaje jablíčko

POKUSY HAIKU V

15. března 2018 v 11:59 | miraur |  HAIKU
Jarní bouřka hřmí
nad korunami stromů -
láká déšť květům.
***
Jarem zmožený,
leží žabák v kaluži -
ani se nehne.
***
Rozkvetlé hlohy
lákají tři zmrzlé muže.
Květen je, přec mrzne.
***
Déšť bubnuje teď
za okny odrhovačku
"pochcané" Žofky.
***
V rose ranní sní
duha o modrém nebi.
Marně, ach marně…
***
Opar tě zahalil
jako závoj nevěstu.
Radhošti bájný…
***
Mezi horami
je údolí plné bezu.
Opojná vůně.
***
Jaro odešlo.
Ptáci už nezpívají,
rybám se stýská.
***
Červnové parno.
Třešně se červenají
návrhy vrabčáků.
***
Pro Karmapu a Šamarpu
Černá a rudá.
Dvě hvězdy co prozradí
směr cesty i cíl.
***
Prosba tvých žáků
zní - Óm Ami Deva Šrí.
Vrať se prosím brzy.
***
Kolikrát ještě -
spatřím tě teskně plakat
podzimní ráno?
***
Svatojánská noc.
Děly se věci v horách.
Dávno ohně spí.
***
Pokojně plují
jak na šňůrce perličky -
žlutá housata.
***
V oparu rána
vidím moudrost bohů hor -
polibek vláhy.
***
Na splavu mladé
kachny čekají spolu -
nikdo je nekrmí.
***
Ve spěchu lampu
zažehám při setmění.
Můrám v ústrety.
***
Průtrž mračen v horách.
Hřmění proklestí cestu
bleskům a vodě.


POKUSY HAIKU IV

15. března 2018 v 11:58 | miraur |  HAIKU
Seriózní páni.
Saka, kravaty, brýle -
Nepříjemnosti.
***
Pravda ve víně.
Bakchus nás svádí k tanci.
Pak se nám směje!
***
Labuť a káčer.
Podivný pár na vodě.
Láska, nebo ne?
***
Únorový sníh.
Překvapení těch v městech.
Zima nekončí?
***
Vůně předjaří.
Potůčky zbytků sněhu
křišťálem zvoní.
***
Zhusta chlapečci!
V masopustním veselí
s medvědem si skoč
***
Jarní rozbřesk.
Hrdélka v tichu čekají,
až koncert začne.
***
Zajiskří v tichu.
Přehodí plášť horami.
Poslední mrazík.
***
Život je prý sen -
Dejte mi tedy ženskou,
víno také sem!
Inspirováno mistrem haiku Ihara Saikaku
***
Březnové slunce -
trnkový keř otevírá
náruč zmrzlým včelám.
***
Rozkvetly třešně -
již v dubnu voní vzduchem.
Kam půjdu v máji?
***
Radosti, kde jsi?
Odešla milá kamsi -
mě nechala tu.
***
V ranním rozbřesku
Slunce rozpustí vlasy
na šíji Beskyd.
***
Moja Brembela.
jak počasí nestálá -
Smíšek, také drak
***
Aprílový den -
Slunce bojuje s mraky
duhovým mečem.
***
Óm, blázen v brýlích
poučuje prodavačku
o soucitu, Hung!


POKUSY HAIKU III

15. března 2018 v 11:57 | miraur |  HAIKU
Zahalen deštěm.
Podzim přichází záhy.
Mlhou pečlivě skryt…
***
V prachu cest usedá.
Platí zlátnoucím listím -
zestárlé léto...
***
Modravé zlato.
Dvakrát jej žárem prožeň!
Koštuj jen lehce…
***
Zapomenutý.
Smutně se dívá krajem -
poslední šípek…
***
Výlov rybníka.
Strach kaprů a křik racků -
koledy v bahně.
***
Šlapeme zelí.
Dívčina nožka v sudě.
Toto studí… juj!
***
Hodová husa.
Jedlíků na zemi ráj -
s mastnou hubou… Mňam!
***
Dušičkový čas.
Ve svitu svíce snění -
svařák dnes chutná…
***
V poslední leči.
Unavení lovci mlčí.
Diana je svádí…
***
Housle, on, ona.
Souboj dvou smyčců a srdcí.
Čarovná hudba…
***
Schoulený v listí.
Sní o jarním sluníčku -
ospalý ježek.
***
Za okny sněží.
V lampě se třpytí vločky.
V oku vzpomínky…
***
Koledování.
V písních vyslovíš přání -
Štěstí a mír všem…
***
Betlémské snění.
Plné břicho a dárků plno -
Ježíšek utekl…
***
Nový rok ráno.
Cinkot sklenic dnes bolí.
Bledý piják mlčí…
***
Vonící brynza
Píseň jarní pastviny -
Oblaka v ústech.
***
Havraní píseň.
Černý orchestr v mlze chřestí -
Zima je tu! Krrrááá!



POKUSY HAIKU II

15. března 2018 v 11:55 | miraur |  HAIKU

V očích má hvězdy.
V srdci svit letního slunce.
Komu oheň vzplál?
***
Vrabčáci v prachu.
Hašteří se o zrníčko…
Kocour vybírá.
***
Vrabčáci v křoví.
Utichlo hašteření.
Kam zmizeli… Kam?
***
Fado je osud.
Kytarou cloumá touha.
Hlas ženy pláče.
***
Včelí roj v okně
Rodina v ohrožení…
Braňte královnu!
***
U splavu je hej!
Jen vodní tříšť osvěží
v tom suchopáru.
***
Měsíček svítí.
Popíjí se mnou tiše.
Darmo dnes mluvit…
***
Noc byla temná.
Rázem ta tma zkrásněla.
Slavičí zpěv… ach!
***
Letní suchopár.
Obilí zlátne sluncem…
Voda tě hladí.
***
Ovečky v horách.
Zelený odraz nebe.
Zvonky tě zdraví.
***
Líně v poledne
hledám u vody stínek.
V trávě ulehám.
***
První kapka deště.
Prach se rozstříkl dokola.
Zem vydechla… prší!
***
Poslední pivo.
Do ticha piják hledí..
Žízní stále… škyt!
***
Vzpomínka z dětství,
les plný hub a ostružin,
ve větru voní…
***
Má milá pláče.
Květy už opadaly -
Samota tíží…
***
Zemřelo slunce.
Hvězdičky vyšly rázem,
Měsíčku, kde jsi?
***
Babího léta
vůně láká zralostí.
Vlaštovky… sbohem!
***
Vinobraní čas.
Hrozny těhotné sluncem
touží po lisu.
***
Drak je též žena.
Neuspokojena životem,
trestá vše kolem…




POKUSY HAIKU

15. března 2018 v 11:51 | miraur |  HAIKU
První vzdech milenčin.
Kapičky potu voní -
věneček uvadl.

***
Jak mlýnský kámen
tíží mě dnešní bytí.
Jen pocit zmaru.

***

Vypsaná fixa.
Usychá inspirace.
Končí se jaro.

***

Poslední píseň.
Zní ve mně po celou noc.
Ošklivé ráno.

***

Padá a padá.
Závěje v srdci mě tíží.
Slunce nepřichází.

***
Slunce zář v zimě.
Ostré zuby rampouchů
mizí polibkem

***

Housle a cimbál.
Tlukot srdcí divokých
v rytmu čardáše.

***
Čerti v dědině.
Zvonce, kožichy a řev -
děti slibují.

***
Ve třech klenotech
útočiště hledaje,
strach ze smrti mizí.

***
Koledy v mrazu.
Tři králové spěchají -
křída se láme.

***
Adventní věnec.
Tma otěhotněla snem.
O slunci v létě.

***
Sklenice piva.
Zhořklé studené slunce,
hádavý přítel.

***
Štěstí Marušky.
Mirísek s husličkami
a málou v ruce.

***
První sníh na horách.
Ztichlá auta v příkopách -
děti výskají.

***
Sníh v Bratislavě.
Brzda, plyn. Smyk sem, smyk tady.
Šofér je kokot.

***
Hudci z Moravy.
Smyčcem malují život -
až srdce usedá.

***
Dívka ze Strání.
Hlasem rozkvetlé lípy
vypráví písně…

***
Vánoce u nás.
Vůně jedle, koledy.
V očích hvězdy svit…

***
Masopustní rej.
S medvědem tančí všechny.
Smích, masky, juchú!

***
Mrazivé ráno.
Ojíněné obočí.
Pod nohama křup…

***
Sto osm kuliček.

Čtyřikrát do sto tisíc -
Au! Zadek bolí…

***
Ledové objetí.
Stromy zakleté ve skle.
Dotkneš se.. cink!

***
Vrány zmizely
Země se rozvoněla -
Zima umírá…

***
Zeman na Hradě,
vítěz s vůní bechera.
Dobře Česku tak…

***
Čistá země v nás.
Zářivé srdce oceánu
hraje si s vlnami

***
Paradox svatby.

Nevěsta zpitá štěstím,
Ženich rumem… škyt.

***
Sníh v březnu vadí,
jako opilý přítel…
Slunce bez tepla.

***
Valašský šmigrust.

Požehnané jalovcem
cérky jančí… Ííííííí!

***
Mlha uspala den.
Jenom skřivani vědí,
kde sluníčko je.

***
Potok Senice.
Bublá a hučí v jaře.
V létě zmlkne vedrem.

***
Starci zpívají.
Sní o včerejší síle
s jiskrou mladíků!

***
Rozkvetlá třešeň.
Dívka se zardí studem
a našpulí rty…

***
Májové květy.
Omyté deštěm září
v zeleném moři.

***
Unaven usedám
vpodvečer na lavičce.
S cvrčkem vítám hvězdy.

***
Vstal jsem s rozbřeskem.
Sluníčko chci přivítat.
Mlha jej skryla… Ach.

***
Májový deštík
vymámí květy stromům…
K potěše očí.

***
Deštivé chmury
zahnalo slunce duhou.
Dojat, piják slzí.

***


Tu rybičku mám pořád

14. března 2018 v 15:10 | miraur
Uondán každodenním shonem hledám útočiště. V televizi nic není a knihy mě dnes nelákají. Roztopím tedy v kamnech, stejně jak to dělávala babička, uvařím si šípkový čaj a usednu do houpacího křesla od Thonetů. Přivírám oči a nechávám se unášet teplem sálajícím z kamen, vůní toho čaje a pohupováním…
Kombinace toho všeho, s hlasitým tikotem hodin, mě zcela bezpečně přenese do dětství. Jeden zhup, druhý, usrknutí voňavého elixíru a všechno se mění. Světnice se mění, stejně jako mizí šero pod doteky ranního slunce.
Najednou se ocitám ve staré kuchyni. Babička právě zatopila a chystá palačinky. Jsou prázdniny a brzy ráno. S dědou se chystáme na houby. Paprsky ranního slunce se prodírají záclonou a na parapetu bzučí u chaloupky s dešťovým panáčkem a sluneční panenkou otravná moucha.
Košík je připravený, jen vyrazit. Srkáme v tichosti bílou kávu a palačinkami s marmeládou z černých malin si mastíme břicho aj hubu…
Krása. Určitě bude horko, ale v ranním oparu, který se nese nad dědinou je příjemně. Dědeček mě dal na hřiby křivák. Krásnou rybičku. Leskne se na slunci úplně.. no úplně jak pstruh pod splávkem v potůčku, který přeskakujeme. "Je horko," říká děda. "Víš co? Pstruh na másle je stejně lepší jak hřiby…" A už vyzouvá gumáky a vyhrnuje nohavice. "Ale babička chce dělat máčku…" "Ticho!" říká polohlasem. "Radši mi pojď pomoct…"
"Žjúúúú," snažím se šeptat, ale moc mi to nejde. "Dědečku, ta voda je fakt studenááá." Ale už jsem zabořený až po krk v tůňce a po vzoru dědy šmátrám mezi kořeny. "Máš něco?" ptá se potichu. "Mááám.. mááám.." zajíkám se hrůzou i štěstím zároveň. "Tak jej pomalu hlaď až k ocasu, podeber ho rukama. Pak stiskni a pomalu vytáhni," říká děda vzrušený lovem. Mě srdce tluče až v krku a dělám vše podle jeho inštrukcí. "Juchůůůů! Mám, mám," výskám a voda kolem stříká. V kapičkách se perlí na slunci jako sklíčka. Podávám úlovek dědečkovi. Obratně rybu usmrcuje a opatrně balí do lopuchu…
…za to dopoledne jsme chytili pět krásných pstruhů. Pro mě, sestru, dědu, babičku a kmotřenku. Babička sice brblala, ale nakonec nám je udělala na másle se solí a kmínem. Mňam, to byla dobrota…
Tik tak, tik tak… ze sladkého pohupování v krajině dětství mě vyhání neodolatelná chuť na toho pstruha. Za okny je studené předjaří a v potocích už dávno ryby nejsou. Po rekultivaci je vybraly vydry, které musíme chránit. Pstruzi se nemají před nimi kam schovat, tak v potoce nejsou. Navíc, rybáři náš potok vybírají co půl roku aby to, co zbylo, převezli do revírů, kam za peníze chodí další adepti Petrova cechu.
No, nic. V mražáku máme dva pstruhy duháče, které jsme koupili za nekřesťanské peníze v supermarketu…
Ale vykuchám je tou rybičkou od dědy. Mám ji v šuplíku pořád schovanou...