Konec je začátek, tak pojďte dál

21. května 2018 v 14:52 | miraur
Na začátku jsem si myslel, že to dobře dopadne. Teď ani nevím, jestli je to konec všeho, nebo jen další začátek něčeho jiného.
Když jsem se narodil, byli všichni moc rádi. Hlavně teda samozřejmě maminka, babičky a dědečci. No a samozřejmě také taťka. Tomu ovšem hned bylo divné, že ten kluk má slabé nožičky a ručičky. Tož postupem let zjistil, že ze mě nebude ani fotbalista, ani lyžař, dokonce ani šikovný dělník. Neboť má tělesná konstrukce neodpovídala žádnému manuálnímu zadostiučinění pro důvod být na tomto světě.
Se svou postavičkou do jazzu, jak mi kamarádi říkávali, jsem nicméně o to více žil takovým tím vnitřním životem. Hodně jsem četl. Pod lavicí, ve škole, pod peřinou v noci doma a třeba pod jabloní na zahradě. Zdálo se mi to být romantické.
Postupem času jsem propadl na chvilku také těm zachmuřeným ezovědám a jedna paní s uhrančivýma očima mi předpověděla, že ve 42 letech bude konec. Ale neznamená to SMRT, říkala. A jéje. Pomyslel jsem si. Jakmile někdo tvrdí, že to tak URČITĚ nebude, tož to tak většinou je. Ale co, bylo mi nějakých dvaadvacet a svět byl krásně v mých očích rozkvetlý, tak co bych si lámal hlavu.
Léta poskočila o nějaký ten roček a doslova se překulila přes třicítku a přelezla přes čtyřicítku. Vzpomněl jsem si na tu paní, a občas jsem se v noci probudil zpocený ze sna. Už? Ještě ne už? Tak ještě ne. Tak dobrou. A 41 na mě vyjukla a plíživě, jako mlha na podzim se blížila 42ka. No, říkal jsem si, kdyby náhodou, tak tady jsou čísla a hesla mých kont a adresy, kam by mohla rodina popřípadě rozeslat parte a další drobnosti. Začal jsem si všechno pečlivě uklízet. Vzpomínky do jedné krabice, žhavá současnost do další a tak dále. Sestra dostala přesné instrukce, co a jak udělat s mým popelem a co zazpívat až vítr ten zbytek mne roznese po kraji.
Juj a už je to tu. 42ka! Odbila půl noc a… A nic…?! Teda žádná paní s kosou, žádný záblesk a konec. Ani jiné očekávané efekty, které zahrnují od tunelu přes veselé a baculaté andílky až po pochmurného převozníka na řece Stix. HU! Prostě nic se nestalo...! Říkám si, ta baba KECALA! Kurnik. No, a z toho vzrušení i trošku zklamání jsem teda usnul. Ráno první gratulační sms a večer malá oslavička. A život šel dál.
Teď, když se po čase na ten zlomový okamžik ohlížím, říkám si, že asi měla ta baba pravdu. Ten rok jsem se, jak říkaly především mé příbuzné, KONEČNĚ oženil. Změnil jsem svou dlouholetou práci a lidé, které jsem potkával, se kolem mě takřka komplet, vyměnili. Takže smrt to nebyla, ale konec to teda byl. A možná, že to nebyl ani tak konec, ale spíš začátek. Najednou mi to došlo. Konec nebo začátek, ono je to vlastně jedno. Vidím to jako dveře. Z jedné strany je napsáno: KONEC, a když člověk vleze dovnitř a otočí se, je na těch samých dveřích akorát z druhé strany napsáno: ZAČÁTEK.
S tímto pochopením tedy čekám na ten skutečný konec s vnitřní jistotou, že to bude jen další začátek v řadě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bluesovka bluesovka | E-mail | Web | 21. května 2018 v 16:45 | Reagovat

Bezva, moc se mi to líbilo!! :-D

2 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 27. května 2018 v 21:46 | Reagovat

Ach ty věštby. :D Já se pobavila a myslím, že právem to zařazuji do výběru na téma týdne. :) Přeji co nejdelší šťastný nový začátek! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama